Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy předložilo do meziresortního připomínkového řízení novelu vyhlášky č. 27/2016 Sb. o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a nařízení vlády č. 75/2005 Sb. Novela vyhlášky zásadním způsobem mění možnosti podpory asistentem pedagoga. Nově vymezuje pouze úzký okruh dětí a žáků, kteří mají na tuto podporu nárok. Děti a žáci, kteří nerozumí vyučovacímu jazyku, do této skupiny již nebudou patřit.
META, o.p.s. se připojila ke stanovisku ČOSIV, České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání, k návrhům na změny a zároveň v otevřeném dopise upozorňuje ministra školství na negativní dopady navrhovaných změn na děti a žáky s neznalostí či nedostatečnou znalostí vyučovacího jazyka.
„Mluvíme-li o inkluzi, tedy výuce, která vychází z potřeb všech žáků ve třídě a jejíž průběh umožňuje všem žákům se do výuky kvalitně a smysluplně zapojit, tak podpora asistentem pedagoga je pro učitele naprosto zásadní. Zejména, pokud má ve třídě 28 až 30 žáků, několik s poruchami učení, další s různě náročnou rodinnou situací a vedle toho pak i žáka s neznalostí jazyka. Připravit se na takové hodiny bez asistenta pedagoga je pro učitele nadlidský výkon, který nemůže dlouhodobě podávat,“ říká Kristýna Titěrová, programová ředitelka META, o.p.s.
V otevřeném dopise upozorňujeme, že navrhované změny zásadním způsobem omezují nárok dětí a žáků z odlišného kulturního prostředí či jiných životních podmínek na podporu, kterou jim garantuje školský zákon (§ 16 ŠZ).
Kromě nároku na podporu asistentem pedagoga ztratí školy také možnost normovaného financování pedagogické intervence. V případě žáků s nedostatečnou znalostí jazyka se jedná o velmi potřebnou podporu, která umožňuje například individuální doučování slovní zásoby a obsahu z předmětů, díky čemuž se žáci mohou snadněji zapojit do výuky, rozvíjet své znalosti a dovednosti a tím i naplňovat svůj potenciál. Novela navíc znemožňuje poskytování pedagogických intervencí asistentem pedagoga, ke kterému v praxi často dochází a jeví se jako účelné.
„Ministerstvo prezentuje návrh jako optimalizaci a zefektivnění stávajícího systému podpory. Obávám se, že důsledek návrhu bude naopak znamenat destrukci systému, který školy pracně budovaly. Z hlediska žáků s nedostatečnou znalostí jazyka bych v případě optimalizace očekávala, že MŠMT zanalyzuje statistická data o jazykové přípravě a následné podpoře žáků z § 16 a bude zkoumat, proč je tak málo žáků podpořeno výukou češtiny jako druhého jazyka a proč tolik selhávají u jednotných zkoušek. Nic takového se bohužel nestalo,“ hodnotí situaci Kristýna Titěrová.
V současné době se ve školách v celé ČR vzdělává přes 47 tisíc dětí a žáků s cizí státní příslušností, pro mnoho z nich je čeština novým jazykem a teprve se jí učí. Ve školách je také nezanedbatelné množství dětí a žáků s občanstvím ČR, pro které je čeština také druhým nebo dalším jazykem. Navrhované změny jsou pro tyto děti a žáky diskriminační, nezohledňují totiž nejlepší zájem každého z nich. Navíc jsou v rozporu se školským zákonem, mezinárodními úmluvami a i se strategickými dokumenty samotného ministerstva. Jedním z cílů Strategie 2030+ je totiž snižování nerovností ve vzdělávání. Navrhované změny ale povedou k jejich zvyšování.
Otevřený dopis k novele – ke stažení
V reakci na náš otevřený dopis poslalo MŠMT své vyjádření – ke stažení
ZDROJ: PEXELS
Vážený pane ministře,
připojujeme se tímto ke stanovisku ČOSIV – Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání k návrhům na změny vyhlášky č. 27/2016 Sb. a doplňujeme vyjádření o negativních dopadech navrhovaných změn na děti a žáky s neznalostí či nedostatečnou znalostí vyučovacího jazyka.
Navrhované změny zásadním způsobem omezují nárok dětí a žáků z odlišného kulturního prostředí či jiných životních podmínek, garantovaný § 16 školského zákona, na “podporu, kterou nezbytně potřebují k naplnění svých vzdělávacích možností nebo k uplatnění nebo užívání svých práv na rovnoprávném základě s ostatními.” (odst. 1 § 16 ŠZ) Školský zákon těmto dětem garantuje “nezbytné úpravy ve vzdělávání a školských službách odpovídající zdravotnímu stavu, kulturnímu prostředí nebo jiným životním podmínkám dítěte, žáka nebo studenta.” (odst. 1 § 16 ŠZ)
Naše organizace již dlouhodobě upozorňuje, že situace dětí a žáků s nedostatečnou znalostí jazyka je ve školách v ČR dlouhodobě neudržitelná. Chybí včasná a dostatečná jazyková příprava pro základní a zcela pro střední školy, ve školách je málo odborníků na výuku češtiny jako druhého jazyka, přizpůsobené nejsou ani přijímací a závěrečné zkoušky, které mnoho žáků diskvalifikují po letech náročného studia v jazyce, který se teprve učí. Omezení podpory těmto dětem a žákům za této situace může být pro jejich další vzdělávání a následné uplatnění na trhu práce fatální.
Podle předkládaného návrhu totiž děti a žáci s nedostatečnou znalostí vyučovacího jazyka ztratí nárok na podporu asistentem pedagoga, kterou dosud mohou čerpat v rámci 3. stupně podpůrných opatření. Podpora asistenta pedagoga je pro překonávání jazykové bariéry žáků s neznalostí či minimální znalostí češtiny velmi důležitá. Aby se žák s jazykovou bariérou mohl alespoň částečně zapojit do výuky, potřebuje výuku individuálně uzpůsobovat, upravovat výukové materiály k jednotlivým tématům a přizpůsobovat metody výuky jazykové bariéře. Toto vše klade velké časové i organizační nároky na pedagogovu přípravu i samotnou realizaci výuky. Pro pedagoga, který má ve třídě často více dětí s různými SVP, je prakticky nemožné věnovat se všem těmto dětem individuálně, proto je pro tuto individualizovanou podporu nezbytná pomoc asistenta pedagoga. Realitou mnoha (zejména pražských) škol je navíc větší počet žáků s nedostatečnou znalostí češtiny, pro které by podle nového návrhu tyto školy nemohly získat ani sdíleného asistenta pedagoga. Zásadním způsobem pak novela dopadne na mateřské školy, do kterých přichází většina dětí s neznalostí češtiny. Pro ty je asistent pedagoga nezbytnou podporou.
Dále novela vyhlášky v součinnosti s novelizací nařízení vlády č. 75/2005 Sb. přeřazuje nárok na pedagogickou intervenci do 1. stupně podpůrných opatření, čímž školy ztrácejí nárok na její normované financování. Obáváme se, že navrhovaná úprava, kdy pedagogičtí pracovníci budou pedagogickou intervenci vykonávat v rámci svého úvazku, nikoliv na doporučení ŠPZ, nebude v praxi probíhat uspokojivě a žáci o podporu v rámci pedagogické intervence reálně přijdou. Z praxe je totiž zřejmé, že pedagogové jsou již nyní natolik vytíženi mnoha pedagogickými i administrativními povinnostmi, že toto opatření povede k neochotě škol pedagogickou intervenci zajišťovat. Novela navíc znemožňuje poskytování pedagogických intervencí asistentem pedagoga, ke kterému v praxi často dochází a jeví se jako účelné. Přitom dle statistik i poznatků z praxe je zřejmé, že pedagogická intervence je nejčastějším podpůrným opatřením (nejen) pro žáky s nedostatečnou znalostí češtiny. Pedagogická intervence je vedle výuky češtiny jako druhého jazyka nesmírně důležitá. Žáci se prostřednictvím doučování či předučování slovní zásoby a obsahu z předmětů mohou snadněji zapojit do výuky, rozvíjet své znalosti a dovednosti a tím i naplňovat svůj potenciál.
Momentálně neexistuje funkční plošná jazyková příprava žáků s neznalostí či nedostatečnou znalostí vyučovacího jazyka, která by předcházela začlenění do běžných tříd. Podpora těchto žáků tak již v současné situaci připadá na školy a jednotlivé pedagogy. Znemožnění využití asistenta pedagoga či finančně normované pedagogické intervence povede k přetížení pedagogů, vyčerpání jejich sil a následně k celkovému poklesu poskytování potřebné podpory žákům se speciálními vzdělávacími potřebami. Navrhované změny budou mít ještě citelnější dopad na děti a žáky s českým občanstvím a zároveň s nedostatečnou znalostí českého jazyka, kteří nemají nárok na jazykovou přípravu dle § 20 ŠZ a pro něž je tak § 16 ŠZ jedinou možností čerpání jazykové podpory.
Návrhy na změny vyhlášky č. 27/2016 Sb. tudíž považujeme za diskriminační vůči žákům s nedostatečnou znalostí češtiny jako vyučovacího jazyka i vůči ostatním žákům se speciálními vzdělávacími potřebami. Návrhy nezohledňují nejlepší zájem každého dítěte a žáka a jsou v rozporu se školským zákonem i s mezinárodními úmluvami, kterými je Česká republika vázána. Jsou rovněž v přímém rozporu se Strategií vzdělávací politiky do roku 2020 i s Hlavními směry vzdělávací politiky ČR 2030+, neboť jedním z hlavních pilířů těchto strategických dokumentů je snižování nerovností ve vzdělávání. Navrhované změny ale povedou naopak k jejich zvyšování.
Navrhované změny prezentujete jako potřebné zefektivnění a optimalizaci podpory. Obávám se, že z hlediska dětí a žáků s nedostatečnou znalostí vyučovacího jazyka se o optimalizaci a zefektivnění podpory v žádném případě nejedná. Navrhované změny budou naopak pro mnoho škol znamenat destrukci již vybudovaného systému podpory těchto dětí.
Doufám proto, že navrhované změny legislativy ještě upravíte tak, aby podpora byla skutečně individualizovaná a vycházela z potřeb dětí a žáků, tak jak praví litera zákona.
S pozdravem
PhDr. Kristýna Titěrová (programová ředitelka, META, o.p.s.), titerova@meta-ops.cz, tel: 771 153 555.